Syndrom vyhoření: Když nemůžete dál…

Znáte ten pocit? Ztrácíme energii. Práce přestává být v našich očích smysluplná. Máme dojem, že jsme přeřadili na autopilota, který za nás dělá to, co nás ještě nedávno bavilo a v čem jsme viděli vlastní poslání. To je však jen jeden z možných projevů syndromu vyhoření, kterých může být dlouhá řada. A často jsou mnohem vážnější.

Syndrom vyhoření má různé podoby. Často může být plíživý, přicházet pomalu, ale zákeřně. A jen těžko lze poznat ten správný moment, kdy už se jedná o vskutku vážný problém. Pokud se včas nerozhodneme pro řešení, může mít dopady na naše fyzické i duševní zdraví. 

Společenské tabu?

O případech vážného syndromu vyhoření se u nás příliš nemluví. Zdá se, že v české společnosti, ještě stále ovlivněné komunistickou minulostí, se jedná o jistou formu obecného tabu. Přiznejme si to – jsme zvyklí, že „pracovat se musí” a pouze fyzická nemoc je omluvitelnou překážkou. Podle odborníků se však v případě vyhoření jednoznačně jedná o psychický stav, který nemá co dočinění s leností. A jejich doporučení je kategorické: S řešením není dobré otálet.

Syndrom vyhoření je vážný problém, kterým trpí i značná část zaměstnanců v Česku. Průzkumů není mnoho, možná i proto část společnosti má dojem, že se nejedná o závažný problém. Jedna z posledních studií, kterou realizovala Všeobecná fakultní nemocnice, odhalila, že se s problémem potýkal každý pátý Čech. Katalyzátorem dalšího nárůstu přitom byla koronavirová pandemie, kdy lidé začali více pracovat z domova a v součtu tak trávili prací výrazně více času. Aktuálně tak jsou čísla na nejvyšší úrovni za posledních devět let. Statistiky, které se nemění, se týkají nejvíce postižených profesí – většinou jsou to ty „pomáhající”, tedy lékaři, záchranáři, zdravotní sestry, hasiči nebo učitelé. Zkrátka ti, kteří jsou v neustálém kontaktu s jinými lidmi. A často i ti, kteří by ostatní měli vést, včetně top manažerů.

Nečekat na signál

Jak vyhoření vlastně vzniká? Příčinou může být ostré tempo v práci a chronický stres. Zejména u lidí v produktivním věku je běžné, že dají přednost práci před vším ostatním a „přepálí” kariéru v podstatě hned na začátku. I proto podle psychologů není vyhoření diagnóza, ale „psychický stav, který odráží fyzickou a kognitivní únavu,” jak tvrdí významný český terapeut Radek Ptáček.

Prevence nemusí stačit

Umělá inteligence dokáže vygenerovat cokoli, včetně léků na burnout. Na internetu najdeme řadu návodů a doporučení – meditace, dechová cvičení, diety. Dočteme se, že si máme udělat čas na sebe a rodinu, pečovat o sebe, sportovat, zdravěji se stravovat. Tato opatření jsou správná, ale mají především preventivní povahu. Zcela jistě mezi ně patří i nastavení hranic mezi osobním a pracovním životem. Sem patří i tradiční psaní a čtení e-mailů mimo pracovní dobu či dokonce strach z nastavení automatické odpovědi v době dovolené.

V práci je důležité i rozdělení času, v této oblasti se lze inspirovat u klasických metod, jako je technika Pomodoro nebo Eisenhower Matrix k určování priorit. Ani není třeba připomínat, že existuje řada aplikací a školení na řízení úkolů i time management. Mezi ty nejznámější patří Trello, Focus Booster či RescueTime. Pro úkoly pak Clickup, klasika a pravá ruka každého druhého projekťáka.

Hlavní je tedy udělat první krok: Uvědomit si, kde je zakopaný pes. Může to být nezdravý způsob života, problémy ve vztazích, nedostatek času na fyzický pohyb, strach z budoucnosti… A to vše v kombinaci s přemírou práce. Je ale možné, že prevence už nefunguje. A vy jednoduše už nemůžete dál. Není energie a síla…

Můžete si říct, že jednoduchý recept by mohl spočívat ve změně práce. Vždyť se říká, že každá změna je dobrá. Problém spočívá v tom, že syndrom vyhoření může mít dlouhodobou povahu a vyžadovat důkladnou odbornou terapii. Dalším – a tím nejdůležitějším – krokem je proto uvědomit si, s kým se mohu poradit. Podle charakteru a vážnosti situace to může být přímý nadřízený v práci, HR manažer, kouč nebo specializovaný terapeut. Někdy stačí přerozdělit dlouhodobě pracovní úkoly, jindy je nutná odborná psychologická pomoc.  

Pokud máte tedy dojem, že vám situace přerůstá přes hlavu a přesto v ní stále zůstáváte, je vhodné se poradit s odborníkem. Psychické potíže mohou vést k závažným stavům, které si často na počátku nelze ani představit. Nekvalifikované rady mohou přispět k nesprávnému porozumění problému a řešení, které není vhodné. Pamatujte si tedy, že ať se děje co se děje, vždy vším projdeme lépe společně než sami. 

Zdroje:

https://www.youtube.com/watch?v=POz6ssErBjE

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2413463